Zvonění ve školách utichlo a veškeré školní dění se přesunulo do bytů a dětských pokojíčků. Děti mají možnost si vyzkoušet, co obnáší „home office“ a rodiče si na čas mohou střihnout roli učitele nebo žáka/studenta – záleží, jak to kdo pojme.
Neberme to jako náročnou situaci ale jako štěstí, že u toho můžeme být. Že můžeme hlouběji proniknout do školní „problematiky“, můžeme si udělat sofistikovanější názor na výuku, na učitele, systém a podobně. Že můžeme něco intimního prožívat se svými dětmi. Berme to jako mateřskou dovolenou. Komu se po ní po letech nezastesklo? Mě například několikrát a říkala jsem si: Teď bych si ji užila víc…
Někdy se člověk musí vyrovnat s pocitem, že mu je diktováno a on se ne svojí vinou má něčemu přizpůsobit. Změnit svůj rytmus, opustit své vyjeté koleje a hlavně přestat pospíchat.
Berme to tak a zkusme se vžít do role, že tak jsme to chtěli my, že tak jsme se rozhodli my sami. Že jsme spolu chtěli být a užít si dny jen spolu.
Berme to jako hru. Co jiného, než smysl pro humor nás má přes všechny situace přenést. Dnes jsou například moderní „únikovky“ a to všeho druhu. Pokud má „prázdniny“ celá rodina, tím větší zážitek to může být. Jste trosečníci na jedné lodi. Nebo snad máte mezi sebou funkční spojku se světem? A co si zkusit obrácený den? Nebo jste na kvízy, vědomostní hry a šifry? Vymýšlejte, plánujte, fantazírujte. Překlopte to v zábavu a zase v zábavu.
Moc se mi líbilo, jak Brad Pitt, ještě když byli s Angelinou svoji, odpověděl novinářům na otázku: „Jak berou vaše děti to časté stěhování a přesouvání se z místa na místo?“ Brad řekl, že to dětem vždy připraví jako hru, jako bojovku a všichni se u toho baví, takže stěhování neberou jako nepříjemnou nutnost ale jako zábavu… Krásné, že ano?
Takto smýšlet mohou všechny hvězdy. Nejen ty hollywoodské. A tak si i my užijme tuto hru a buďme vděční za své zdraví, smysl pro vtip a to, že jsme spolu. Kdo ví, co nám chce situace říct… Třeba jsme opravdu dost často byli jeden bez druhého a nyní, ať chceme nebo nechceme, je čas to změnit.